USA - Finsko
Na první zápas jsme doběhli chvíli po jeho zahájení, jelikož Majki z Hokejového Zpravodaje teprve dorazil z Havířova, aby turnaj viděl na vlastní oči. Utkání bylo od začátku velice svižné, bylo zajímavé sledovat souboj mohutných a technicky dobře vybavených Američanů, s velice svižnými a obratnými Finy. Optický dojem ze začátku utkání byl takový, že rychlost Finů převyšovala, měli více šancí a častěji puk na hokejkách. To nakonec vyústilo v úvodní gól utkání ještě v první třetině a Finsko se zásluhou Jesse Mailanena dostalo do těsného vedení. Další gól již v první periodě nepadl a tak odcházeli do šaten spokojenější hráči ze země tisíce jezer.
Ve druhé třetině šla vidět zlepšená hra USA, které, jako by se postupně probouzely. Vše vyvrcholilo ve vyrovnávací branku Patricka Gilese ve vlastním oslabení! Přestože začínal postupně gradovat tlak amerického týmu, minutu před koncem prostřední části opět skórovali seveřané, kteří nádhernou kombinací rozhodili obranu soupeře a Lenni Killinen dostal svůj tým zpět do vedení.
Ve třetí třetině byl zápas opatrný, ovšem šlo vidět, že se americký tým naplno probudil a začal své protivníky přehrávat. To také vyústilo v branku na 2:2, kdy Jake Wise využil přesilovou hru. Od té chvíle se hrálo téměř výhradně na jednu branku, USA mohutně tlačily, ale řadu šancí nevyužily a zápas dospěl do prodloužení.
Prodloužení ale netrvalo ani dvě minuty, Mattias Samuelsson se za brankou skvěle bavil obránce, vyjel před bránu a utkání rozhodl.
Česko - USA
V sobotu večer nás čekal důležitý souboj s USA. Výhra v tomto zápase by naše borce poslala do čela tabulky, ovšem všichni tušili, že to bude extrémně náročný zápas. Dorazili jsme raději téměř o hodinu dříve, chtěli jsme si zajistit dobrá místa (už kvůli malému Teovi, aby dobře viděl) a usadili jsme se zhruba uprostřed tribuny B. Sázka na brzký příchod se vyplatila, hala se totiž velmi rychle plnila a za chvíli jsme byli obklopení natěšenými fanoušky.
Po pár klasických formalitách se konečně začalo hrát a tempo bylo hned ze startu neskutečné, Čeští mladíci, hnáni úspěchy z předešlých zápasů a velmi dobrou kulisou, hráli rychlý, kombinační a pohledný hokej a svého soka převyšovali. Hala poprvé explodovala v 17. minutě, kdy skvěle hrající Otakar Šik prolétl kolem levého mantinelu a rychlou střelou poslal domácí do vedení. Atmosféra se samozřejmě ještě zlepšila a my jsme se, zklamaní z malé snahy celého "béčka", přesunuli do "kotle", přímo za branku.
Tento tah byl skvělý z více důvodů, ale jeden z nich nám dal Matěj Pekař, který přímo pod námi obral o puk amerického obránce, otočil se kolem brány a nachytal nepřipraveného gólmana! Česko vedlo 2:0 a hala se otřásala v základech. Negradovala jen skvělá nálada a support od fanoušků, čeští mladíci létali po ledě a v polovině třetiny rozezněl tyč za americkým gólmanem Michal Kvasnica. Bohužel, osudné se nám staly fauly. V přesilové hře se USA dostaly do hry, vytvořily obrovský tlak a ten vyústil v kontaktní gól. Bode Wilde z levého kruhu propálil skvělého Lukáše Dostála. Od té chvíle šlo vidět, jak se psychická pohoda přelévá z české strany na tu americkou, navíc jsem zde viděl jakousi paralelu s předešlým zápasem USA. Američané opět stupňovali svůj výkon v průběhu utkání. Bohužel, v další početní výhodě došlo k vyrovnání, branku dal Spencer Stastney.
Do třetí třetiny Američané vlétli, šlo vidět, že jsou již zpět na koni a navíc věděli, že hrají poslední třetinu na turnaji. I přes velkou bojovnost českých hráčů měli více šancí a poprvé v zápase se USA dostaly do vedení poté, co Jake Pivonka skóroval z dorážky. Naši hráči nedostali příliš prostoru na pokus o vyrovnání, jen za pár chvil potvrdili hosté vedení další brankou, tentokrát z hole Bode Wildeho. Nic víc se již i přes velké české šance při power play nestalo a domácí tým poprvé na turnaji prohrál. Následovala krátká děkovačka s více jak 3500 fanoušky a kluci zklamaně odjeli. Myslím si ale, že naše "Hoši děkujem" na konci zápasu bylo upřímné, viděli jsme snahu, krásné herní části a i přes porážku jsme odcházeli s dobrým pocitem z výkonu mladých reprezentantů.
Česko - Rusko
V neděli nás čekal závěrečný zápas celého turnaje. Utkání s Ruskem jsou pro nás vždy vyhrocenější a tak nějak osobnější a nyní šlo navíc ještě o třetí příčku na celém turnaji. Dle toho vypadalo nasazení jak na ledě, tak i v hledišti. My, poučeni ze soboty, jsme tentokrát zaujali rovnou místa za brankou a vykřičeli jsme si ty zbytky hlasivek. Tentokrát už ovšem bez Majkiho, ten již byl na cestě zpět do Havířova a vše sledoval alespoň online. Nahradil ho Standa, skvělý to stožár pro vlajku a poměrně slušný megafon.
Do utkání mladí Češi vlétli s očekávanou vervou, hra byla velice tvrdá a vyostřená již od prvních minut a my měli řadu šancí, bohužel, žádná z nich se neuchytila. Ruští hráči ovšem tlaku odolali a postupně přidávali na tempu, ke konci třetiny si začali tvořit první vážnější šance a bohužel, hned ta úplně první skončila brankou. Ruský kapitán Alexander Chovanov se, nutno podotknout, krásně dostal přes našeho obránce na střed a přesnou střelou nedal Dostálovi šanci. Do kabin tedy odcházeli ruští hráči spokojenější.
Ve druhé třetině jsme pokračovali v mohutné podpoře, ovšem, opět nutno přiznat, občas bylo slyšet i ruské fanoušky, jejichž počet mne poměrně překvapil. V této části se hra přelévala ze strany na stranu, celkově ale byly šance soupeře nebezpečnější a čím dál lépe bránili již přechod přes střední pásmo. Nakonec ale oba brankáři, i když s notnou dávkou štěstí, odolali a stav utkání se nezměnil.
Ve třetí třetině již drželi poměrně pevně otěže zápasu hosté, hra se zpomalila a jakoby na všechny dolehla únava. Češi se těžko dostávali do šancí, ale ve fandění jsme nepolevovali, pořád tady byla naděje, i když postupně bledla. Naštěstí nestihla vyblednout úplně, v 58. minutě se prosadil Adam Gajarský a celá hala řinčela nadšením a nespoutanou radostí. Ještě ani neskončilo oslavování vyrovnávací branky a hala propukla ještě ve věší jásot. Pouhých 30 vteřin po vyrovnání padla další česká branka. Po zmatcích před ruským brankářem, se objevil puk u naprosto volného Zacka Malíka, který jej jen uklidil do úplně prázdné brány. Chvíli probíhaly dohady o regulérnosti branky, jelikož Malík stál v brankovišti, jenže nějak nebránil brankáři ve hře a tak byla branka regulérní. Hala jásala, štěstí bylo ve vzduchu téměř hmatatelné. Na konci došlo k pár tvrdším výměnám názorů mezi hráči, český tým dohrával utkání v početní výhodě a závěr si bez problémů uhlídal. Se závěrečnou sirénou vypukl nový gejzír nadšení a radosti téměř tři tisíc fanoušků, Česko bralo pohár za krásné třetí místo, za prvními Švédy a druhými Spojenými státy americkými.
