Co by rodilý Ostravák jsem se do Havířova nastěhoval až jako dospělý, v roce 2011. Hokej byl již tehdy mou obrovskou vášní, sledoval jsem ovšem hlavně NHL a mezinárodní utkání. Občas jsem zahlédl také extraligu v ostravských Vítkovicích, ovšem ne jako fanoušek, ale jako brigádník. Hokej mne bavil, atmosféra už tolik ne, toužil jsem zažít takové “peklo”, jaké jsme vytvořili například na zápasech během mistrovství světa ve florbalu, které probíhalo i v Ostravě v roce 2008. Ale to už dosti odbočuji, v roce 2011 jsem se tedy přesunul za svou rodinou do Havířova a můj bratr Michael, tehdy již naprosto uchvácen AZetem, mne vzal na hokej.
Zdroj: az-fans.net
Havířov v té době zažíval hokejový boom po znovuzrození klubu. To, co jsem ale zažil, jsem nečekal ani v nejdivočejším snu. V prvé řadě, velmi mne nadchla (dnes pojmenovaná) Gascontrol Aréna. Poměrně strmé hlediště slibovalo skvělý přehled i výbornou akustiku. Poté, co jsem měl šanci se rozhlédnout mne zaskočila další věc. Množství fanoušků v hledišti. Tehdy byly návštěvy okolo 2.000 fanoušků naprostou samozřejmostí a jakých fanoušků. Další šok totiž přišel ještě před úvodním buly, když nastupovali domácí na led. Hlasatel byl sotva slyšet, ale to bylo úplně jedno, protože jména hráčů, místních hrdinů, křičeli samotní fanoušci. Již v tu chvíli jsem měl husí kůži a nebyl jsem sám. Naproti domácímu kotli totiž sídlil kotel hostů a i na jejich tvářích bylo znatelné překvapení a jakási smířenost s faktem, že prosadit se zde bude téměř nemožné. Že je tato domněnka založená na reálných základech se potvrdilo okamžité při vhazování, kdy stadionem začala burácet Havířovská zvěř. Atmosféra byla skvělá prakticky od začátku do konce, a šlo vidět, že fanoušci jsou opravdu dalším hráčem na ledě, jelikož i předváděná hra byla na velmi dobré úrovni a hráči bojovali o každý puk, každý centimetr ledu.
Zdroj: hc-havirov.cz
Toto byl můj úvod do hokeje v Havířově, okamžitě jsem pochopil až fanatické uchvácení mého bratra a brzy jsem na tom byl obdobně. Tým hrál velmi dobře a když ne, fanoušci si to vynahradili v hledišti. V týmu tehdy působili hráči jako Martin Potočný, Jan Maruna, Robert Říčka, Antonín Pechanec nebo Lukáš Steve Daneček. Mohl bych jmenovat dále, dnes jsou prakticky všechna tato jména pro fanoušky AZetu pojem. Všude vládla až rodinná atmosféra, hráče jsme potkávali na náměstí či v obchodech, všichni přáli hodně štěstí v dalších utkání či uznale obdivovali včerejší výkon. O takové atmosféře jsem četl snad jen z Montrealu či Toronta.
AZet tehdy hrál čelo ligy a tak se logicky mluvilo o postupu výše. V ročníku 2011/2012 to ještě nevyšlo, i když to bylo extrémně blízko. V předposledním kole baráže AZet doma porazil Most a dostal se o dva body před něj. Přestože to nakonec nepřineslo postup, jelikož Most o bod Havířov překonal ve svém posledním zápase, přineslo to domácí utkání neuvěřitelné vzpomínky, kdy celý stadion vtrhnul na led a slavil se svými hrdiny. Laťka pro sezónu 2012/2013, a bylo to období velkých událostí. Fanoušci i nadále skvěle podporovali výborně hrající tým, velké návštěvy, fandění minimálně jedné poloviny stadionu či úchvatná chorea. Za mne to kazily snad jen incidenty připomínající spíše fotbalová utkání, které podle mého na hokejových stadionech místo nemají, ovšem to už je na posouzení každého z nás. Co bylo důležité je fakt, že když se ze zaplněného hlediště ozval chorál Králové ligy, byla to pravda. V hledišti i na hřišti měl Havířov často výrazně navrch a přelom roku, to byla třešnička na dortu.
Zdroj: hc-havirov.cz
Konec roku 2012 přinesl poslední utkání a byl to scénář jako z dílny Walta Disneye. Havířov, lídr ročníku, přivítal v třaskavém derby souseda z Karviné. Už tento samotný fakt sliboval obrovskou návštěvu z oboru táborů, skvělou atmosféru a hokej na hraně všech možností. Navíc, byl to poslední mač roku, což byl další důvod o enormní zájem. A aby toho nebylo málo, toho dne, 29.12.2012, se rozhodla domácí ikona a jedna z tváří znovuzrození AZ Havířov Martin Potočný ukončit svou aktivní kariéru. Na samotný zápas tehdy přišlo na 2. ligu nevídaných 3.000 fanoušků. Atmosféra byla neskutečná, jedno choreo střídalo druhé a tak samo se střídaly šance na ledě. I teď, když píší po letech tento článek, mám skoro slzy v očích a ruku zježenou jako kaktus. Zápas dospěl až do nájezdů, když skončil výhrou domácích 6:5. Loučení s legendou bylo dojemné, úchvatné a pro některé z nás i velmi dlouhé v Plechárně. V malém prostoru hospody přímo ve stadionu se tísnily hromady nadšených fanoušků a mezi nimi se proplétali hráči a hlavně Martin Potočný. Toto všechno jsou zážitky, kterým bych snad ani nevěřil, kdybych je nezažil.
Zdroj: hc-havirov.cz
AZet tehdy hrál čelo ligy a tak se logicky mluvilo o postupu výše. V ročníku 2011/2012 to ještě nevyšlo, i když to bylo extrémně blízko. V předposledním kole baráže AZet doma porazil Most a dostal se o dva body před něj. Přestože to nakonec nepřineslo postup, jelikož Most o bod Havířov překonal ve svém posledním zápase, přineslo to domácí utkání neuvěřitelné vzpomínky, kdy celý stadion vtrhnul na led a slavil se svými hrdiny. Laťka pro sezónu 2012/2013, a bylo to období velkých událostí. Fanoušci i nadále skvěle podporovali výborně hrající tým, velké návštěvy, fandění minimálně jedné poloviny stadionu či úchvatná chorea. Za mne to kazily snad jen incidenty připomínající spíše fotbalová utkání, které podle mého na hokejových stadionech místo nemají, ovšem to už je na posouzení každého z nás. Co bylo důležité je fakt, že když se ze zaplněného hlediště ozval chorál Králové ligy, byla to pravda. V hledišti i na hřišti měl Havířov často výrazně navrch a přelom roku, to byla třešnička na dortu.
Zdroj: hc-havirov.cz
Konec roku 2012 přinesl poslední utkání a byl to scénář jako z dílny Walta Disneye. Havířov, lídr ročníku, přivítal v třaskavém derby souseda z Karviné. Už tento samotný fakt sliboval obrovskou návštěvu z oboru táborů, skvělou atmosféru a hokej na hraně všech možností. Navíc, byl to poslední mač roku, což byl další důvod o enormní zájem. A aby toho nebylo málo, toho dne, 29.12.2012, se rozhodla domácí ikona a jedna z tváří znovuzrození AZ Havířov Martin Potočný ukončit svou aktivní kariéru. Na samotný zápas tehdy přišlo na 2. ligu nevídaných 3.000 fanoušků. Atmosféra byla neskutečná, jedno choreo střídalo druhé a tak samo se střídaly šance na ledě. I teď, když píší po letech tento článek, mám skoro slzy v očích a ruku zježenou jako kaktus. Zápas dospěl až do nájezdů, když skončil výhrou domácích 6:5. Loučení s legendou bylo dojemné, úchvatné a pro některé z nás i velmi dlouhé v Plechárně. V malém prostoru hospody přímo ve stadionu se tísnily hromady nadšených fanoušků a mezi nimi se proplétali hráči a hlavně Martin Potočný. Toto všechno jsou zážitky, kterým bych snad ani nevěřil, kdybych je nezažil.
Zdroj: hc-havirov.cz
Sezóna každopádně pokračovala dále a přinesla si další neskutečné zážitky. Havířov na své cestě za triumfem překonal Opavu, Porubu a finále hrál jak jinak, než s Karvinou. Sám jsem zažil výjezdy do Poruby i Karviné a musím říct, že nikdy nezapomenu na ten nepochopilelný pohled, kdy polovinu stadionu zaplní hosté a naprosto překonají domácí publikum. AZet nakonec triumfoval, když rozhodující zápas s Karvinou na domácím ledě jasně ovládl a v tu chvíli se již nemluvilo o ničem jiném, než o postupu. A ten také přišel, po baráži v rámci 5-ti členné skupiny se dokázal AZet probojovat o ligu výše a v Havířově začaly oslavy, které jsem snad ještě nezažil, jelikož během Nagana jsem byl na lítání po ulicích s vlajkou poněkud malý.
AZet dokázal to, co jsme všichni chtěli. Toužili jsme po postupu, slavili jej a těšili se na nové protivníky, nový level. Dle mého názoru se Havířov s postupem výborně popasoval, hned první rok zakončil na úžasné šesté příčce a ani v dalších letech se nestalo to, že by okupoval dno ligy, jak bylo a bývá často předpovídáno.
Jinak se ale změnilo docela hodně a asi se to dalo čekat. Vzhledem k velkému rozdílu mezi ligami to bylo více než logické. Sestava týmu se více mění, již nekralujeme lize, nemáme výjezdy co by kamenem dohodil a není to taková rodinná atmosféra, jako dříve. A je to za mne škoda. AZet se musí vypořádat se spoustou výraznějších obtíží, než dříve. Finančně výrazně náročnější liga, ať už kvůli hráčům, komfortu, cestování. Úroveň protivníků je samozřejmě velká, fungují zde farmy, projekt Dukla či týmy s obrovským sponzoringem. Přesto tým každý rok překonává predikce a figuruje v horní části tabulky. Co mi ale moc chybí, to je to kralování v hledišti. Je jasné, že když se pořád nevyhrává a lístek stojí více, musí přijít úbytek, navíc naprostá euforie z toho, že se zde opět hraje kvalitní hokej, také nemohla trvat věčně. AZet má stále fantastické fanoušky, kteří jej podporují i navzdory tomu, že už není pořád na čele. Ovšem moc rád bych opět zažil, jak stadion křičí jména hráčů, jak se nese chorál Havířovská zvěř tak, že to slyší i prodavačky v Kaufu, ovšem v tom U Trati. Opět bych rád byl účastníkem děkovačky i po prohraném utkání. ¨
/678.JPG)
Zdroj: hc-havirov.cz
AZet dokázal to, co jsme všichni chtěli. Toužili jsme po postupu, slavili jej a těšili se na nové protivníky, nový level. Dle mého názoru se Havířov s postupem výborně popasoval, hned první rok zakončil na úžasné šesté příčce a ani v dalších letech se nestalo to, že by okupoval dno ligy, jak bylo a bývá často předpovídáno.
Jinak se ale změnilo docela hodně a asi se to dalo čekat. Vzhledem k velkému rozdílu mezi ligami to bylo více než logické. Sestava týmu se více mění, již nekralujeme lize, nemáme výjezdy co by kamenem dohodil a není to taková rodinná atmosféra, jako dříve. A je to za mne škoda. AZet se musí vypořádat se spoustou výraznějších obtíží, než dříve. Finančně výrazně náročnější liga, ať už kvůli hráčům, komfortu, cestování. Úroveň protivníků je samozřejmě velká, fungují zde farmy, projekt Dukla či týmy s obrovským sponzoringem. Přesto tým každý rok překonává predikce a figuruje v horní části tabulky. Co mi ale moc chybí, to je to kralování v hledišti. Je jasné, že když se pořád nevyhrává a lístek stojí více, musí přijít úbytek, navíc naprostá euforie z toho, že se zde opět hraje kvalitní hokej, také nemohla trvat věčně. AZet má stále fantastické fanoušky, kteří jej podporují i navzdory tomu, že už není pořád na čele. Ovšem moc rád bych opět zažil, jak stadion křičí jména hráčů, jak se nese chorál Havířovská zvěř tak, že to slyší i prodavačky v Kaufu, ovšem v tom U Trati. Opět bych rád byl účastníkem děkovačky i po prohraném utkání. ¨
Zdroj: hc-havirov.cz
Jsem moc vděčný za to, že Havířov má podporu města i svých sponzorů, bez kterých to prostě nejde. Také jsem šťastný za věrné fanoušky. Bez všech těchto “účastníků” nemůže mít nikdy dostatek financí na to, aby se zde hrál kvalitní hokej. A pokud toužíme po tom, aby kraloval lize na hřišti i v Chance lize, musíme nejdříve my fanoušci kralovat v hledišti. A já pevně věřím, že to v DNA každého havířovského fanouška stále je.
¨Zdroj: hc-havirov.cz
¨Zdroj: hc-havirov.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat