Hokejový Zpravodaj Michaela Bortlíka

Přinášíme rozhovor se zakladatelem, redaktorem a hlavně hokejovým fanouškem, Michaelem Bortlíkem. Proč vůbec zakládal svou stránku, co jej motivu denně hledat novinky z oblasti hokeje a sdílet je s ostatními, jaké jsou jeho největší hokejové zážitky a jaké největší sny?

Jako první otázka se jednoznačně nabízí, jak tě napadlo stránku založit?

První nápad vlastně přišel, když jsem si stahoval z internetu hokejové obrázky a dostal jsem chuť předávat  obrázky a informace dál a tak mě napadlo si stránku založit.

Když jsi stránku zakládal, co bylo tvým cílem, jaká jsi měl očekávání?

Cílem bylo hlavně udělat si radost, ale také udělat dalším lidem. Zezačátku to bylo hlavně pro rodinu a přátele a potom jsem do toho zapojil i bráchu, upravili jsme název a pak už to samo pokračovalo. Bráchovi chci rovnou poděkovat za pomoc hlavně v začátcích a za to, že dodnes udržujeme spolupráci.

Kolik času denně správou stránky trávíš?

Samozřejmě záleží na náladě, ale určitě skoro půl dne tím strávím. Hokej je má vášeň a mrzelo by mě nepředávat informace dále. 

A co je tou hlavní motivací obětovat tolik času?

Je to hlavně ta láska k tomu hokeji a dát lidem ty informace a možnost komentovat a hodnotit informace. Takže ta radost z toho hlavně. 

Kolik teď má Zpravodaj fanoušků a kolik jsi kdysi očekával?

Momentálně má 541 fanoušků a kdysi jsem očekával, že jednou atakuju aspoň 100, což se dávno povedlo. 

Kolik let již Zpravodaj existuje a jak dlouho trvalo získat tu první stovku?

Hokejový Zpravodaj v roce 2021 oslaví již 5 let a pokořit můj cíl trvalo asi 3 roky, pak se nárůst sledujících výrazně zrychlil.

A jaké máš se stránkou plány dále?

Hlavní cíl je, aby Zpravodaj měl jednou aspoň 1000 fanoušků a jinak by to mělo být stále stejné, budu dále sdílet informace a doufat, že budou přibývat další a další fanoušci.

Co je tvůj dosud největší hokejový zážitek?

Těch mám více, v každém období života nějaký. Posledně, když jsem mohl navštívit Mistrovství světa juniorů v Ostravě, to byl obrovský zážitek. Předtím další mezinárodní akce, tentokrát v Brně na Turnaji pěti zemí, kde se sešly výběry U17 z Česka, USA, Švédska, Finska a Ruska. A do třetice rozhodně utkání v rámci Euro Hockey Tour v Ostravě na zápase Česka proti Rusku. K tomu mám domácí scénu v Havířově, kdy jsem s AZetem zažil postup do Chance ligy a oslavy přímo na ledě.

Mimo hokejová utkání rozhodně nemůžu zapomenout na návštěvu Hokejové síně slávy, která byla úchvatná a doporučuji návštěvu všem hokejovým fanouškům, hned jak to půjde.

A jaký je tvůj největší hokejový sen?

Dostat se na nějaký zápas NHL do Kanady, nejlépe na Toronto. A jinak doufám, že si jen užijeme s rodinou další MS světa seniorů. 

Co fanoušci, musíš často řešit nějaké hádky v komentářích nebo to jde mimo tebe?

Tak zezačátku tam byly i nějaké vulgarismy, ale to vymizelo a poslední dobou jsou spíše kladné komentáře.

Jak vidíš budoucnost českého hokeje?

Přijde mi, že je to zakletý kolotoč a za poslední roky se český hokej nikam neposunul, což si myslím, že je škoda, protože jsme vždy byli na dobré úrovni. Snad přijdou změny a my se zase zvedneme.

Máš na mysli nějaké konkrétní změny?

Zvážil bych volbu nového předsedy, změna měla přijít už dávno a i když jde o kopírování, tak by nebylo na škodu se podívat do Finska, Švédska či Kanady a použít ty informace.

Teď schválně, koho tipuješ na vítěze Extraligy, Chance ligy a NHL?

Tak, kvůli korony je to zajímavé, ale největší favorit Extraligy je Třinec, Chance liga je podle mě více vyrovnaná, ale určitě největší kandidát na postup do Extraligy je Kladno, když uvážíme i faktor Jaromíra Jágra a spolupráci s Pardubicemi, tak mají asi největší šanci. A NHL, vzhledem ke zkrácené sezóně a samozřejmě může překvapit kdokoliv, favoritů je více ať už Boston, Washington či Tampa, ale samozřejmě nás může zaskočit i někdo další. 

Dobře, máš nějaký vzkaz pro fanoušky a sledující?

Určitě mám vzkaz, že doufám, že tuto těžkou dobu všichni vydržíme, všem nám chybí hokej, dál to sledujte, podporujte a doufám i v další podporu mé stránky.

Super, díky za rozhovor a přeji, ať se ta tisícovka povede co nejdříve.

Králové nejdříve v hledišti, pak až na hřišti

Dnes si dovolím trochu osobního pohledu na situaci a vývoj okolo hokeje v Havířově. Jsem totiž na AZ velmi pyšný, na jeho výkony navzdory rozpočtu, na jeho práci s mládeží, na město Havířov a samozřejmě, hlavně na fanoušky.

Co by rodilý Ostravák jsem se do Havířova nastěhoval až jako dospělý, v roce 2011. Hokej byl již tehdy mou obrovskou vášní, sledoval jsem ovšem hlavně NHL a mezinárodní utkání. Občas jsem zahlédl také extraligu v ostravských Vítkovicích, ovšem ne jako fanoušek, ale jako brigádník. Hokej mne bavil, atmosféra už tolik ne, toužil jsem zažít takové “peklo”, jaké jsme vytvořili například na zápasech během mistrovství světa ve florbalu, které probíhalo i v Ostravě v roce 2008. Ale to už dosti odbočuji, v roce 2011 jsem se tedy přesunul za svou rodinou do Havířova a můj bratr Michael, tehdy již naprosto uchvácen AZetem, mne vzal na hokej.


Zdroj: az-fans.net
Havířov v té době zažíval hokejový boom po znovuzrození klubu. To, co jsem ale zažil, jsem nečekal ani v nejdivočejším snu. V prvé řadě, velmi mne nadchla (dnes pojmenovaná) Gascontrol Aréna. Poměrně strmé hlediště slibovalo skvělý přehled i výbornou akustiku. Poté, co jsem měl šanci se rozhlédnout mne zaskočila další věc. Množství fanoušků v hledišti. Tehdy byly návštěvy okolo 2.000 fanoušků naprostou samozřejmostí a jakých fanoušků. Další šok totiž přišel ještě před úvodním buly, když nastupovali domácí na led. Hlasatel byl sotva slyšet, ale to bylo úplně jedno, protože jména hráčů, místních hrdinů, křičeli samotní fanoušci. Již v tu chvíli jsem měl husí kůži a nebyl jsem sám. Naproti domácímu kotli totiž sídlil kotel hostů a i na jejich tvářích bylo znatelné překvapení a jakási smířenost s faktem, že prosadit se zde bude téměř nemožné. Že je tato domněnka založená na reálných základech se potvrdilo okamžité při vhazování, kdy stadionem začala burácet Havířovská zvěř. Atmosféra byla skvělá prakticky od začátku do konce, a šlo vidět, že fanoušci jsou opravdu dalším hráčem na ledě, jelikož i předváděná hra byla na velmi dobré úrovni a hráči bojovali o každý puk, každý centimetr ledu.


Zdroj: hc-havirov.cz

Toto byl můj úvod do hokeje v Havířově, okamžitě jsem pochopil až fanatické uchvácení mého bratra a brzy jsem na tom byl obdobně. Tým hrál velmi dobře a když ne, fanoušci si to vynahradili v hledišti. V týmu tehdy působili hráči jako Martin Potočný, Jan Maruna, Robert Říčka, Antonín Pechanec nebo Lukáš Steve Daneček. Mohl bych jmenovat dále, dnes jsou prakticky všechna tato jména pro fanoušky AZetu pojem. Všude vládla až rodinná atmosféra, hráče jsme potkávali na náměstí či v obchodech, všichni přáli hodně štěstí v dalších utkání či uznale obdivovali včerejší výkon. O takové atmosféře jsem četl snad jen z Montrealu či Toronta.

AZet tehdy hrál čelo ligy a tak se logicky mluvilo o postupu výše. V ročníku 2011/2012 to ještě nevyšlo, i když to bylo extrémně blízko. V předposledním kole baráže AZet doma porazil Most a dostal se o dva body před něj. Přestože to nakonec nepřineslo postup, jelikož Most o bod Havířov překonal ve svém posledním zápase, přineslo to domácí utkání neuvěřitelné vzpomínky, kdy celý stadion vtrhnul na led a slavil se svými hrdiny. Laťka pro sezónu 2012/2013, a bylo to období velkých událostí. Fanoušci i nadále skvěle podporovali výborně hrající tým, velké návštěvy, fandění minimálně jedné poloviny stadionu či úchvatná chorea. Za mne to kazily snad jen incidenty připomínající spíše fotbalová utkání, které podle mého na hokejových stadionech místo nemají, ovšem to už je na posouzení každého z nás. Co bylo důležité je fakt, že když se ze zaplněného hlediště ozval chorál Králové ligy, byla to pravda. V hledišti i na hřišti měl Havířov často výrazně navrch a přelom roku, to byla třešnička na dortu.


Zdroj: hc-havirov.cz
Konec roku 2012 přinesl poslední utkání a byl to scénář jako z dílny Walta Disneye. Havířov, lídr ročníku, přivítal v třaskavém derby souseda z Karviné. Už tento samotný fakt sliboval obrovskou návštěvu z oboru táborů, skvělou atmosféru a hokej na hraně všech možností. Navíc, byl to poslední mač roku, což byl další důvod o enormní zájem. A aby toho nebylo málo, toho dne, 29.12.2012, se rozhodla domácí ikona a jedna z tváří znovuzrození AZ Havířov Martin Potočný ukončit svou aktivní kariéru. Na samotný zápas tehdy přišlo na 2. ligu nevídaných 3.000 fanoušků. Atmosféra byla neskutečná, jedno choreo střídalo druhé a tak samo se střídaly šance na ledě. I teď, když píší po letech tento článek, mám skoro slzy v očích a ruku zježenou jako kaktus. Zápas dospěl až do nájezdů, když skončil výhrou domácích 6:5. Loučení s legendou bylo dojemné, úchvatné a pro některé z nás i velmi dlouhé v Plechárně. V malém prostoru hospody přímo ve stadionu se tísnily hromady nadšených fanoušků a mezi nimi se proplétali hráči a hlavně Martin Potočný. Toto všechno jsou zážitky, kterým bych snad ani nevěřil, kdybych je nezažil.


Zdroj: hc-havirov.cz

Sezóna každopádně pokračovala dále a přinesla si další neskutečné zážitky. Havířov na své cestě za triumfem překonal Opavu, Porubu a finále hrál jak jinak, než s Karvinou. Sám jsem zažil výjezdy do Poruby i Karviné a musím říct, že nikdy nezapomenu na ten nepochopilelný pohled, kdy polovinu stadionu zaplní hosté a naprosto překonají domácí publikum. AZet nakonec triumfoval, když rozhodující zápas s Karvinou na domácím ledě jasně ovládl a v tu chvíli se již nemluvilo o ničem jiném, než o postupu. A ten také přišel, po baráži v rámci 5-ti členné skupiny se dokázal AZet probojovat o ligu výše a v Havířově začaly oslavy, které jsem snad ještě nezažil, jelikož během Nagana jsem byl na lítání po ulicích s vlajkou poněkud malý.

AZet dokázal to, co jsme všichni chtěli. Toužili jsme po postupu, slavili jej a těšili se na nové protivníky, nový level. Dle mého názoru se Havířov s postupem výborně popasoval, hned první rok zakončil na úžasné šesté příčce a ani v dalších letech se nestalo to, že by okupoval dno ligy, jak bylo a bývá často předpovídáno.

Jinak se ale změnilo docela hodně a asi se to dalo čekat. Vzhledem k velkému rozdílu mezi ligami to bylo více než logické. Sestava týmu se více mění, již nekralujeme lize, nemáme výjezdy co by kamenem dohodil a není to taková rodinná atmosféra, jako dříve. A je to za mne škoda. AZet se musí vypořádat se spoustou výraznějších obtíží, než dříve. Finančně výrazně náročnější liga, ať už kvůli hráčům, komfortu, cestování. Úroveň protivníků je samozřejmě velká, fungují zde farmy, projekt Dukla či týmy s obrovským sponzoringem. Přesto tým každý rok překonává predikce a figuruje v horní části tabulky. Co mi ale moc chybí, to je to kralování v hledišti. Je jasné, že když se pořád nevyhrává a lístek stojí více, musí přijít úbytek, navíc naprostá euforie z toho, že se zde opět hraje kvalitní hokej, také nemohla trvat věčně. AZet má stále fantastické fanoušky, kteří jej podporují i navzdory tomu, že už není pořád na čele. Ovšem moc rád bych opět zažil, jak stadion křičí jména hráčů, jak se nese chorál Havířovská zvěř tak, že to slyší i prodavačky v Kaufu, ovšem v tom U Trati. Opět bych rád byl účastníkem děkovačky i po prohraném utkání. ¨


Zdroj: hc-havirov.cz

Jsem moc vděčný za to, že Havířov má podporu města i svých sponzorů, bez kterých to prostě nejde. Také jsem šťastný za věrné fanoušky. Bez všech těchto “účastníků” nemůže mít nikdy dostatek financí na to, aby se zde hrál kvalitní hokej. A pokud toužíme po tom, aby kraloval lize na hřišti i v Chance lize, musíme nejdříve my fanoušci kralovat v hledišti. A já pevně věřím, že to v DNA každého havířovského fanouška stále je.

¨Zdroj: hc-havirov.cz

Příběh zakladatele Hokejové Zpravodaje

Dnes přinášíme příběh toho, jak vznikl Hokejový Zpravodaj. Zakladatel a správce Hokejového Zpravodaje Michael Bortlík v něm popíše, jaké kroky ke vzniku vedly, kolik úsilí to stálo a jaké plány má do budoucna.

Tento příběh se začal psát v listopadu roku 2016, kdy jsem se rozhodl, že má láska k hokeji přeroste v něco většího. Přestože jsem měl velké odhodlání, počátky byly velice obtížné, neměl jsem žádné zkušenosti s vedením stránky, s informováním ostatních a tak jsem se vydal úplně do neznáma. Začalo to sdílením obrázků s hokejovou tématikou. Přitom jsem samozřejmě sledoval ostatní stránky a dění v hokeji a přemýšlel, kam vše posunout dále.

Vzhledem k tomu, že mi taková práce učarovala, chtěl jsem se stát také tím, kdo bude lidem předávat informace dále. A proto se 18. února zrodil Hokejový Zpravodaj. Po prvních těžkých, kdy mne velmi podporovala má rodina, jsem se dohodl na spolupráci se svým bratrem, Petrem Bortlíkem. Ten si vzal na starost hlavně korekci a poradenství a postupně se nám dařilo rozšiřovat řady fanoušků stránky, i když to šlo velmi pomalu. Naše pozornost se postupně rozšiřovala, zajímalo nás dění na mezinárodní scéně, v Extralize, Chance lize a také NHL a nižší AHL. Samozřejmě se věnujeme i informacím z klubu AZ Havířov, tedy klubu z naše domovského města.



Nejvíce si vážíme všech našich fanoušků, kterým se snažíme přinášet čerstvé a zajímavé informace a také vždy připravujeme kompletní informační servis během MS a OH. Příští rok oslaví Hokejový Zpravodaj již 4. narozeniny, chystáme spoustu skvělých akcí, těšíme se, jak spolu opět prožijeme MS a doufáme ve Vaší podporu i nadále. Za HZ Vám srdečně děkuje Michael Bortlík.

Hokejový zpravodaj s AZetem ve Vítkovicích

Hokejový zpravodaj zavítal na přípravné utkání mezi HC Vítkovice Ridera a AZ Havířov. Bylo to poprvé, co se tento již tradiční přípravný zápas sehrál v Ostravě. O velkých očekáváních se asi hovořit nedá, ovšem nedočkavost z nás přímo čišela, konečně se zase bude hrát hokej!

Konečně zase hokej!

I proto jsme do Ostravy dorazili již hodinu před zápasem, při chůzi k hale si nás většina lidí prohlížela s nemalým údivem. Což asi byla adekvátní reakce, bylo přes třicet stupňů a po Ostravě se prochází lidi v havířovských šálách. Udivené obličeje jsme ovšem brzy nechali za sebou a zamířili do haly, kde byla teplota přeci jen výrazně příznivější. Co bylo příjemné, byla jakási pohodová atmosféra, procházeli jsme halou, promíchání s domácími fanoušky a nezaznamenali jsme jedinou nevraživou poznámku či náznak konfliktu. Do haly postupně proudili další fanoušci obou týmů a pak pán v červeném. Ten teď ale není důležitý. Důležité bylo, že počet lidí vypadal slibně, kotel si po menší prohlídce Ostravar Arény našel místo, redaktor Majki již byl samozřejmě jeho součástí, já se s rodinou usadil v těsné blízkosti kotle.

Reaktor Majki tradičně v kotli

Se začátkem zápasu bylo i poměrně jasné, že na tribunách jsou síly co do počtu možná i vyrovnané, ovšem co do výkonu to od začátku vyhrávali fanoušci AZetu. Šlo vidět, že v kotli je řada nedočkavých hlasivek a hostující tým vlastně ani nebyl hostujícím. Snad aby byl povedený začátek podtržen, AZ začal velmi hezky a už ve 2. minutě skóroval Radek Pořízek ze samostatného úniku. Ve slušném tempu se pokračovalo na ledě i na tribunách, což přineslo v 8. minutě další gól do domácí sítě, když se nejrychleji ve zmatku u branky zorientoval Vlastimil Malina. Pán v červeném touto dobou ještě neaktivní. Skvělý začátek ovšem začal brát velmi rychle za své, ve 13. minutě snížil na rozdíl jedné branky v početní výhodě Vojtěch Tomi. To domácí nastartovalo a do konce první třetiny již byli aktivnější jednoznačně oni. Ke konci první třetiny se poprvé ozval pán v červeném, seděl v blízkosti našeho kotle, odkud se ozval poněkud ostřejší pozdrav domácích myší (nikdo jiný tak potichu není!) a on nesl použití vulgarismů velmi těžce. Od této chvíle si vzal předsevzetí mohutným tleskáním a významným házením očkem směrem ke kotli oslavit jakýkoliv tvrdý hit, zákrok či samozřejmě branku proti hostujícímu týmu.

Druhá třetina začínala pozvolna, lidé se pomalu vraceli z bufetu a tak někteří přišli o vyrovnávací branku, když sice Vítkovice nevyužily další přesilovou hru, ovšem Jan Hudeček se trefil ihned po jejím skončení. Tlak ještě stupňoval, což umožnili hráči AZetu hlavně řadou faulů. Domácí Vítkovice šly do vedení ve 29. minutě, po přesilovkové brance Romana Szturce a na rozdíl dvou branek odskočili domácí díky druhému gólu Jana Hudečka, který padl pouhých 16 vteřin po tom od Szturce. To už bylo moc, přišel oddechový čas Havířova a místo Marka Laca šel do branky Jiří Matoušek. Ten se statečně držel do 38. minuty, kdy jej prostřelil Rostislav Olesz. Mezitím, přišlo pár dalších ostřejších popěvků a pán v červeném červenal již v obličeji, ovšem při jednom obzvlášť tvrdém hitu na našeho hráče ještě více zrudly jeho ruce, takovou radost měl....
Zkázu druhé třetiny dokonal Jan Káňa brankou na 6:2, když z dálky prostřelil Matouška 3 vteřiny před koncem. Co mi ovšem udržovalo velmi dobrou náladu byl skvělý support AZťáckého kotle. Čím více času havířovští hráči trávili na trestné nebo lovením puku z branky, tím vytrvalejší byl křik fanoušků na tribuně.

Hokejový zpravodaj: Petr a Majki

Do třetí třetiny se vstupovalo s myšlenkou, pobavme se a snad už jich tam moc nespadne. Naši hráči ještě našli sílu na vzepření, bohužel snažení skončilo na brankové konstrukci. To Vítkovice naložily s další šancí lépe a tak zvýšil ve 49. minutě Tomáš Greš na 7:2. Havířovští to ještě zkoušeli, ovšem Bartošáka v bráně již nepřekonali, naopak naposledy v zápase ještě kapituloval Matoušek, když jej v 53. minutě prostřelil Marek Kalus a upravil na konečných 8:2. Proběhla také informace o počtu diváků, v tropickém počasí jich dorazilo slušných 2256. Kulturní vložku ještě více obohatil pán v červeném, který se již výrazně rozohnil, což zase nenechalo klidnými některé členy kotle, došlo k až srandovní výměně názorů a pro jistotu si nás začali více všímat security, i když ke vzteku rudého pána v červeném umravňovali hlavně jeho, asi zkoušeli apelovat na jeho.....každopádně během těchto taškařic vyřkl tento pán výrok, který se nám všem ponese v hlavách ještě dlouho, totiž, že se neumíme ve velkoměstě chovat! Každopádně výsledek se již nezměnil, hráčům se dostalo poděkování (tedy hostujícím, domácí by to neslyšeli i kdyby seděli přímo v domácím "kotli") a pak jsme vyrazili na cestu domů.

Fandit prostě nepřestáváme

Závěrem, pozitivní bylo, že si zahrála řada mladých kluků, Laco projevil zájem o post beka, Matoušek měl pár velmi hezkých zákroků a hlavně, 8 oslabení, to už je slušný trénink početní nevýhody, tak snad to kluci zužitkují.

Turnaj pěti zemí

Turnaj pěti zemí v podání reprezentací Česka, Švédska, Finska, USA a Ruska do 17 let byl úžasným zážitkem. Stihli jsme se kouknout na tři zápasy, ale než se k těm konkrétním utkáním dostanu, rád bych vyjádřil obdiv nad uměním zúčastněných hráčů a očividně výbornou organizací turnaje. Nakonec, atmosféra na stadionu v Brně (kde jsme se byli na zápasy kouknout) byla opravdu velmi dobrá.

USA - Finsko
Na první zápas jsme doběhli chvíli po jeho zahájení, jelikož Majki z Hokejového Zpravodaje teprve dorazil z Havířova, aby turnaj viděl na vlastní oči. Utkání bylo od začátku velice svižné, bylo zajímavé sledovat souboj mohutných a technicky dobře vybavených Američanů, s velice svižnými a obratnými Finy. Optický dojem ze začátku utkání byl takový, že rychlost Finů převyšovala, měli více šancí a častěji puk na hokejkách. To nakonec vyústilo v úvodní gól utkání ještě v první třetině a Finsko se zásluhou Jesse Mailanena dostalo do těsného vedení. Další gól již v první periodě nepadl a tak odcházeli do šaten spokojenější hráči ze země tisíce jezer.

Ve druhé třetině šla vidět zlepšená hra USA, které, jako by se postupně probouzely. Vše vyvrcholilo ve vyrovnávací branku Patricka Gilese ve vlastním oslabení! Přestože začínal postupně gradovat tlak amerického týmu, minutu před koncem prostřední části opět skórovali seveřané, kteří nádhernou kombinací rozhodili obranu soupeře a Lenni Killinen dostal svůj tým zpět do vedení.

Ve třetí třetině byl zápas opatrný, ovšem šlo vidět, že se americký tým naplno probudil  a začal své protivníky přehrávat. To také vyústilo v branku na 2:2, kdy Jake Wise využil přesilovou hru. Od té chvíle se hrálo téměř výhradně na jednu branku, USA mohutně tlačily, ale řadu šancí nevyužily a zápas dospěl do prodloužení.

Prodloužení ale netrvalo ani dvě minuty, Mattias Samuelsson se za brankou skvěle bavil obránce, vyjel před bránu a utkání rozhodl.

Česko - USA
V sobotu večer nás čekal důležitý souboj s USA. Výhra v tomto zápase by naše borce poslala do čela tabulky, ovšem všichni tušili, že to bude extrémně náročný zápas. Dorazili jsme raději téměř o hodinu dříve, chtěli jsme si zajistit dobrá místa (už kvůli malému Teovi, aby dobře viděl) a usadili jsme se zhruba uprostřed tribuny B. Sázka na brzký příchod se vyplatila, hala se totiž velmi rychle plnila a za chvíli jsme byli obklopení natěšenými fanoušky.

Po pár klasických formalitách se konečně začalo hrát a tempo bylo hned ze startu neskutečné, Čeští mladíci, hnáni úspěchy z předešlých zápasů a velmi dobrou kulisou, hráli rychlý, kombinační a pohledný hokej a svého soka převyšovali. Hala poprvé explodovala v 17. minutě, kdy skvěle hrající Otakar Šik prolétl kolem levého mantinelu a rychlou střelou poslal domácí do vedení. Atmosféra se samozřejmě ještě zlepšila a my jsme se, zklamaní z malé snahy celého "béčka", přesunuli do "kotle", přímo za branku.

Tento tah byl skvělý z více důvodů, ale jeden z nich nám dal Matěj Pekař, který přímo pod námi obral o puk amerického obránce, otočil se kolem brány a nachytal nepřipraveného gólmana! Česko vedlo 2:0 a hala se otřásala v základech. Negradovala jen skvělá nálada a support od fanoušků, čeští mladíci létali po ledě a v polovině třetiny rozezněl tyč za americkým gólmanem Michal Kvasnica. Bohužel, osudné se nám staly fauly. V přesilové hře se USA dostaly do hry, vytvořily obrovský tlak a ten vyústil v kontaktní gól. Bode Wilde z levého kruhu propálil skvělého Lukáše Dostála. Od té chvíle šlo vidět, jak se psychická pohoda přelévá z české strany na tu americkou, navíc jsem zde viděl jakousi paralelu s předešlým zápasem USA. Američané opět stupňovali svůj výkon v průběhu utkání. Bohužel, v další početní výhodě došlo k vyrovnání, branku dal Spencer Stastney.

Do třetí třetiny Američané vlétli, šlo vidět, že jsou již zpět na koni a navíc věděli, že hrají poslední třetinu na turnaji. I přes velkou bojovnost českých hráčů měli více šancí a poprvé v zápase se USA dostaly do vedení poté, co Jake Pivonka skóroval z dorážky. Naši hráči nedostali příliš prostoru na pokus o vyrovnání, jen za pár chvil potvrdili hosté vedení další brankou, tentokrát z hole Bode Wildeho. Nic víc se již i přes velké české šance při power play nestalo a domácí tým poprvé na turnaji prohrál. Následovala krátká děkovačka s více jak 3500 fanoušky a kluci zklamaně odjeli. Myslím si ale, že naše "Hoši děkujem" na konci zápasu bylo upřímné, viděli jsme snahu, krásné herní části a i přes porážku jsme odcházeli s dobrým pocitem z výkonu mladých reprezentantů.

Česko - Rusko
V neděli nás čekal závěrečný zápas celého turnaje. Utkání s Ruskem jsou pro nás vždy vyhrocenější a tak nějak osobnější a nyní šlo navíc ještě o třetí příčku na celém turnaji. Dle toho vypadalo nasazení jak na ledě, tak i v hledišti. My, poučeni ze soboty, jsme tentokrát zaujali rovnou místa za brankou a vykřičeli jsme si ty zbytky hlasivek. Tentokrát už ovšem bez Majkiho, ten již byl na cestě zpět do Havířova a vše sledoval alespoň online. Nahradil ho Standa, skvělý to stožár pro vlajku a poměrně slušný megafon.

Do utkání mladí Češi vlétli s očekávanou vervou, hra byla velice tvrdá a vyostřená již od prvních minut a my měli řadu šancí, bohužel, žádná z nich se neuchytila. Ruští hráči ovšem tlaku odolali a postupně přidávali na tempu, ke konci třetiny si začali tvořit první vážnější šance a bohužel, hned ta úplně první skončila brankou. Ruský kapitán Alexander Chovanov se, nutno podotknout, krásně dostal přes našeho obránce na střed a přesnou střelou nedal Dostálovi šanci. Do kabin tedy odcházeli ruští hráči spokojenější.

Ve druhé třetině jsme pokračovali v mohutné podpoře, ovšem, opět nutno přiznat, občas bylo slyšet i ruské fanoušky, jejichž počet mne poměrně překvapil. V této části se hra přelévala ze strany na stranu, celkově ale byly šance soupeře nebezpečnější a čím dál lépe bránili již přechod přes střední pásmo. Nakonec ale oba brankáři, i když s notnou dávkou štěstí, odolali a stav utkání se nezměnil.

Ve třetí třetině již drželi poměrně pevně otěže zápasu hosté, hra se zpomalila a jakoby na všechny dolehla únava. Češi se těžko dostávali do šancí, ale ve fandění jsme nepolevovali, pořád tady byla naděje, i když postupně bledla. Naštěstí nestihla vyblednout úplně, v 58. minutě se prosadil Adam Gajarský a celá hala řinčela nadšením a nespoutanou radostí. Ještě ani neskončilo oslavování vyrovnávací branky a hala propukla ještě ve věší jásot. Pouhých 30 vteřin po vyrovnání padla další česká branka. Po zmatcích před ruským brankářem, se objevil puk u naprosto volného Zacka Malíka, který jej jen uklidil do úplně prázdné brány. Chvíli probíhaly dohady o regulérnosti branky, jelikož Malík stál v brankovišti, jenže nějak nebránil brankáři ve hře a tak byla branka regulérní. Hala jásala, štěstí bylo ve vzduchu téměř hmatatelné. Na konci došlo k pár tvrdším výměnám názorů mezi hráči, český tým dohrával utkání v početní výhodě a závěr si bez problémů uhlídal. Se závěrečnou sirénou vypukl nový gejzír nadšení a radosti téměř tři tisíc fanoušků, Česko bralo pohár za krásné třetí místo, za prvními Švédy a druhými Spojenými státy americkými.

Rozšiřovací draft NHL 2017

Pro mě jako pro fanouška NHL jde o skvělou a unikátní událost. Zažít vstup úplně nového klubu do NHL, rozšiřovací draft a výměny a vyjednávání, která v důsledku těchto událostí nastanou již velmi brzy. Jaká jsou ale pravidla rozšiřovacího draftu? Kdo je před ním automaticky chráněn? A koho dalšího se budou týmy snažit uchránit?

Nejdříve se podíváme na pravidla. Obecně je známo, že si Las Vegas Golden Knights vybere z každého týmu jednoho hráče. Jsou zde i další podmínky, které uvedu níže. Ostatní týmy mají dvě možnosti (oficiální), jak ochránit své nejdůležitější hráče.

1. Možnost je ochránit sedm útočníku, tři obránce a jednoho brankáře
2. Možnost je ochránit osm hráčů v poli a jednoho brankáře

Ještě je zde důležitá podmínka a to ta, že všichni hráči, kteří budou mít v době rozšiřovacího draftu ve smlouvě klauzuli o nevyměnitelnosti (a nevzdají se jí), budou zahrnuti do těchto chráněných hráčů. Celkem problém pro dnešní NHL, kde se vysoké částky a právě klauzule o nevyměnitelnosti rozdávaly, jak na běžícím páse.

A proč jsem psal dvě oficiální možnosti? Ono mohou vznikat (a z historických zkušeností i budou) dohody, kdy klub nabídne něco výměnou za to, že jim Vegas nevezmou onoho hráče, přestože nebude na seznamu těch chráněných.

Ještě je zde druhá, příjemnější podmínka. Všichni prvo a druhoroční profesionálové a také nepodepsané volby v draftu jsou  výběru vyloučení a do chráněných hráčů se nepočítají.

Jaké další podmínky mají ostatní týmy?

1. Musejí nabídnout jednoho obránce, který je pro sezónu 2017/18 pod smlouvou odehrál v uplynulé sezóně alespoň 40 utkání nebo 70 v posledních dvou sezónách.

2. Dva útočníky, kteří jsou pod smlouvou pro sezónu 2017/18 a kteří odehráli v uplynulé sezóně alespoň 40 utkání nebo 70 v posledních dvou sezónách.

3. Jednoho brankáře, který je pro sezónu 2017/18 pod smlouvou nebo bude chráněným volným hráčem. V případě, že bude poskytnut volný brankář, musí obdržet kvalifikační nabídku na nový kontrakt ještě před zapsáním na listinu hráčů, kteří jsou k dispozici.

Ve Vegas to ale také nebudou mít úplně jednoduché, i oni musejí splnit následující podmínky:

1. Jak jsem již zmínil, musejí si vybrat 30 hráčů, jednoho z každého týmu NHL.
2. Musejí mít alespoň 14 útočníků, 9 obránců a 3 brankáře.
3. Musejí zvolit alespoň 20 hráčů, kteří budou pro sezónu 2017/18 pod smlouvou (to už je ale
    ošetřeno i v podmínkách pro "nabízející" kluby)
4. Výše kontraktů vybraných hráčů musí tvořit alespoň 60 % z platového stropu pro sezonu 2016/17.

Seznamy chráněných hráčů musí zástupci klubů odevzdat do 17. červa 2017. (do 17:00) V Las Vegas poté budou mít tři dny na provedení výběrů, oficiálně budou prezentovány 21. června.

Zajímavá je ještě informace o "běžném" vstupním draftu. V tom dostane nový tým v každém kole právo volit na třetí pozici, v tom prvním to dle výsledků draftové loterie znamená, že nebudou volit hůře jako šestí.

Kdo je tedy na listině chráněných hráčů automaticky díky klauzuli o nevyměnitelnosti? Tato jména jsou tučně, běžným písmem jsem pak doplnil hráče, které by tým mohl pravděpodobně chránit. (tento výčet neobsahuje hráče, kteří jsou vyloučeni automaticky a není potřeba je chránit)

Anaheim (4):
Kevin Bieksa (O)                Cam Fowler (O)                       Antoine Vermette (Ú)
Ryan Getzlaf  (Ú)                Jakob Silfvrberg (Ú)                Sami Vatanen (O)
Ryan Kesler (Ú)                  Rickard Rakell (Ú)                   John Gibson (B)
Corey Perry (Ú)                  Andrew Cogliano (Ú)

Arizona (1)
Alex Goligoski (O)              Oliver Ekman-Larsson (O)     Christian Dvorak (Ú)
                                              Jordan Martinook (Ú)             Peter Holland (Ú)
                                              Anthony Duclair (Ú)               Jamie McGinn (Ú)
                                              Tobias Rieder (Ú)                    Josh Jooris (Ú)
                                              Connor Murphy (O)                Mike Smith (B)

Boston (4)
David Backes (Ú)                Jimmy Hayes (Ú)                     Torey Krug (O)
Patrice Bergeron (Ú)          Brad Marchand (Ú)                  Adam McQuaid (O)
Zdeno Chára (O)                Ryan Spooner (Ú)                    Tuuka Rask (B)
David Krejčí (Ú)                 Matt Beleskey (Ú)

Buffalo (1)
Kyle Okposo (Ú)                 Evander Kane (Ú)                   Matt Moulson (Ú)
                                              Johan Larsson (Ú)                  Sam Reinhart (Ú)
                                              Ryan OReilly (Ú)                   Marcus Foligno (Ú)
                                              Rasmus Ristolainen (O)         Zach Bogosian (O)
                                              Jake McCabe (O)                   Anders Nilsson (B)

Calgary (0)                           Johnny Gaudreau (Ú)             Mikael Backlund (Ú)
                                             Sean Monahan (Ú)                 Troy Brower (Ú)
                                             Sam Bennett (Ú)                     Matt Stajan (Ú)      
                                             Michael Frolík (Ú)                  Dougie Hamilton (O)
                                             Mark Giordano (O)                 T.J. Brodie (O)
                                             Chad Johnson (B)

Carolina (1)
Jordan Staal (Ú)                Jeff Skinner (Ú)                       Victor Rask (Ú)
                                             Joakim Nordström (Ú)            Volné místo
                                             Lee Stempniak (Ú)                  Elias Lindholm (Ú)
                                             Justin Faulk (O)                       Noah Hanifin (O)
                                             Matt Tennyson (O)                  Cam Ward (B)

Colorado (2)
Fancois Beauchemin (O)  Nathan MacKinnon (Ú)           Gabriel Landeskog (Ú)
Erik Johnson (O)               Tyson Barrie (O)                      Mikko Rantanen (Ú)
                                             Matt Duchene (Ú)                   Carl Söderberg (Ú)
                                             Blake Comeau (Ú)                  Joe Colborne (Ú)
                                             Calvin Pickard (B)
                                           
Columbus (5)
Sergei Bobrovsky (B)         Cam Atkinson (Ú)                  Alexander Wennberg (Ú)
David Clarkson (Ú)            Brandon Saad (Ú)
Brandon Dubinsky (Ú)      Jack Johnson (O)
Nick Foligno (Ú)                 Seth Jones (O)
Scott Hartnell (Ú)               David Savard (O)

Dallas (2)
Jamie Benn (Ú)                   Tyler Seguin (Ú)                      John Klingberg (O)
Jason Spezza (Ú)                 Antoine Roussel (Ú)                Jamie Oleksiak (O)
                                              Dan Hamhuis (O)                    Johnny Oduya (O)
                                              Antti Niemi (B)
Detroit (1)
Frans Nielsen (Ú)                Henrik Zetterberg (Ú)             Gustav Nyquist (Ú)
                                              Tomáš Tatar (Ú)                      Dylan Larkin (Ú)
                                              Luke Glendening (Ú)              Justin Abdelkader (Ú)
                                              Danny DeKeyser (O)              Alexej Marčenko (O)
                                              Mike Green (O)                       Petr Mrázek (B)

Edmonton (3)
Milan Lucic (Ú)                  Leon Draisaitl (Ú)                   Jordan Eberle (Ú)
Andrej Sekera (O)              Ryan - Nugent-Hopkins (Ú)    Patrick Maroon (Ú)
Cam Talbot (B)                   Mark Letestu (Ú)                     Zack Kassian (Ú)
                                              Oscar Klefbom (O)                 Adam Larsson (O)

Florida (1)
Keith Yandle (O)                Aleksander Barkov (Ú)          Jonahan Huberdeau (Ú)
                                             Vincent Trocheck (Ú)             Jonathan Marchessault (Ú)
                                             Nick Bjugstad (Ú)                  Jared McCann (Ú)
                                             Roberto Luongo (B)               Aaron Ekblad (O)
                                             Reilly Smith (Ú)                     Mark Pysyk (O

Chicago (8)
Artem Anisimov (Ú)          Artěmij Panarin (Ú)
Corey Craword (B)            Markus Kruger (Ú)
Niklas Hjalmasson (O)      Ryan Hartman (Ú)
Marian Hossa (Ú)
Patrick Kane (Ú)
Duncan Keith (O)
Brent Seabrook (O)
Jonathan Toews (Ú)

Los Angeles (1)
Anže Kopitar (Ú)               Jeff Carter (Ú)                         Tyler Toffoli (Ú)
                                            Tanner Pearson (Ú)                  Dustin Brown (Ú)
                                            Alec Martinez (O)                    Drew Doughty (O)
                                            Jonathan Quick (B)                  Marián Gáborik (Ú)
                                            Nic Dowd (Ú)                          Jake Muzzin (O)
                   
Minnesota (4)
Mikko Koivu (Ú)               Eric Staal (Ú)                            Charlie Coyle (Ú)
Zach Parise (Ú)                 Mikael Granlund (Ú)                 Nino Niederreiter (Ú)
Jason Pominville (Ú)        Matt Dumba (O)                        Devan Dubnyk (B)
Ryan Suter (O)                  Jonas Brodin (O)

Montreal (2)
Jeff Petry (O)                     Max Pacioretty (Ú)                    Alex Galchenyuk (Ú)
Carey Price (B)                  Tomáš Plekanec (Ú)                   Paul Byron (Ú)
                                             Brendan Gallagher (Ú)              Andrew Shaw (Ú)
                                             Torrey Mitchell (Ú)                   Shea Weber (O)
                                             Nathan Beaulieu (O)

Nashville (1)
Pekka Rinne (B)                Filip Forsberg (Ú)                      Ryan Johansen (Ú)
                                            Viktor Arvidsson (Ú)                 James Neal (Ú)
                                            Mike Fisher (Ú)                         Mike Ribeiro (Ú)
                                            Calle Järnkrök (Ú)                     P.K.Subban (O)
                                            Roman Josi (O)                          Ryan Ellis (O)

New Jersey (1)
Ryane Clowe (Ú)               Travis Zajac (Ú)                        Taylor Hall (Ú)
                                            Adam Henrique (Ú)                  Kyle Palmieri (Ú)
                                            Michael Cammalleri (Ú)           PA Parenteau (Ú)
                                            Damon Severson (O)                John Moore (O)
                                            Kyle Quincey (O)                     Cory Schneider (B)

N.Y. Islanders (3)
Johnny Boychuk (O)        John Tavares (Ú)                       Josh Bailey (Ú)
Andrew Ladd (Ú)             Brock Nelson (Ú)                      Anders Lee (Ú)
John Tavares (Ú)              Ryan Strome (Ú)                       Nick Leddy (O)
                                           Travis Hamonic (O)                  Thomas Greiss (B)
N.Y. Rangers (4)
Dan Girardi (O)               Derek Stephan (Ú)                  Chris Kreider (Ú)
Henrik Lundqvist (B)      Mats Zuccarello (Ú)                Kevin Hayes (Ú)
Rick Nash (Ú)                   J.T.Miller (Ú)                          Michael Grabner (Ú)
Marc Staal (O)                 Ryan McDonagh (O)
         
Ottawa (1)
Dion Phaneuf (O)             Mark Stone (Ú)                       Kyle Turris (Ú)
                                           Mike Hoffman (Ú)                  Bobby Ryan (Ú)
                                           Jean-Gabriel Pageau (Ú)         Derick Brassard (Ú)
                                           Curtis Lazar (Ú)                      Erik Karlsson (O)
                                           Cody Ceci (O)                         Craig Anderson (B)

Philadelphia (1)
Claude Giroux (Ú)           Jakub Voráček (Ú)                  Wayne Simmonds (Ú)
                                           Brayden Schenn (Ú)               Shayne Gostisbehere (O)
                                           Mark Streit (O)                       Andrew MacDonald (O)
                                           Radko Gudas (O)                    Seve Mason (B)

Pittsburgh (5)
Sidney Crosby (Ú)            Patric Hörnqvist (Ú)               Nick Bonino (Ú)
Marc-André Fleury (B)   Conor Sheary (Ú)                
Phil Kesel (Ú)                    Justin Schultz (O)
Kris Letang (O)                 Olli Määttä (O)
Evgeni Malkin (Ú)            Chris Kunitz (Ú)

San Jose (0)
                                            Joe Pavelski (Ú)                    Logan Coutue (Ú)
                                            Joe Thorntorn (Ú)                 Patrick Marleau (Ú)
                                            Joonas Doonskoi (Ú)            Tomáš Hertl (Ú)
                                            Chris Tierney (Ú)                  Brent Burns (O)
                                            Marc-Edouard Vlasic (O)     David Schlemko (O)
                                            Martin Jones (B)

St.Louis (0)
                                            Vladimir Tarasenko (Ú)        Robby Fabbri (Ú)
                                            Jaden Schwartz (Ú)               David Perron (Ú)
                                            Paul Šťastny (Ú)                    Alexander Steen (Ú)
                                            Nail Jakupov (Ú)                   Kevin Shattenkirk (O)
                                            Alex Pietrangelo (O)             Jay Bouwmeester (O)
                                            Jake Allen (B)

Tampa Bay (4)
Ryan Callahan (Ú)           Nikita Kučerov (Ú)                 Victor Hedman (O)
Valtteri Filppula (Ú)        Jonathan Drouin (Ú)               Nikita Nestěrov (O)
Victor Hedman (Ú)          Ondřej Palát (Ú)                     Andrej Vasilevskij (B)
Steven Stamkos (Ú)         Andrej Šustr (O)

Toronto (1)
Nathan Horton (Ú)          James van Riemsdyk (Ú)        Nazem Kadri (Ú)
                                           Tyler Bozak (Ú)                      Jake Gardiner (O)
                                           Morgan Rielly (O)                  Martin Marinčin (O)
                                           Matt Hunwick (O)                  Frederik Andersen (B)

Vancouver (3)
Loui Eriksson (Ú)             Bo Horvat (Ú)                        Sven Bärtschi (Ú)
Daniel Sedin (Ú)               Markus Granlund (Ú)             Brandon Sutter (Ú)
Henrik Sedin (Ú)              Luca Sbisa (O)                       Erik Gudbranson (O)
                                           Alexander Edler (O)               Jacob Markström (B)

Washington (0)
                                           Alexandr Ovečkin (Ú)            Nicklas Bäckström (Ú)
                                           Marcus Johansson (Ú)            Jevgenij Kuzněcov (Ú)
                                           T.J. Oshie (Ú)                         Justin Williams (Ú)
                                           Andre Burakovsky (Ú)           Brooks Orpik (O)
                                           Matt Niskanen (O)                  Dmitrij Orlov (O)
                                           Braden Holtby (B)

Winnipeg (2)
Dustin Byfuglien (O)       Mark Scheifele (Ú)                 Blake Wheeler (Ú)
Toby Enström (O)           Brian Little (Ú)                        Adam Lowry (Ú)
                                          Joel Armia (Ú)                        Marko Daňo (Ú)
                                          Mathieu Perreault (Ú)             Jacob Trouba (O)
                                          Michael Hutchinson (B)

Některé volby asi překvapí, někdy jde o to, že hráči končí smlouva, v jiných týmech jsou tahouni hráči, kteří hrají teprve první nebo druhou sezónu a jindy jsem pouze upřednostnil budoucnost před současností.
Věřím, že téměř každý by volil odlišně (alespoň trochu) a proto se moc těším, až uvidím realitu a budeme to moci porovnat.

Cesty do NHL: Jakub Voráček

Pokračujeme ve zkoumání toho, jak se čeští hokejisté dostali do nejlepší hokejové ligy světa a jak se jim tam daří. Po článku o Andreji Šustrovi, Davidu Pastrňákovi, Petru Mrázkovi, Tomáši Hertlovi a Jaromíru Jágrovi, se v 6. díle podíváme na jednoho z nejlepších současných hráčů Philadelphie Flyers. Na Jakuba Voráčka.

Stejně jako řada dalších velkých jmen českého hokeje, je Jakub odchovanec Kladna. První oficiální statistiky jsou zaznamenány z ročníku 2002/03, kdy tehdy teprve 13-ti letý Voráček odehrál první dvě utkání za Kladno U18. Nutno podotknout, že už tehdy zaujal. Výsledek 2 zápasy a 2 body a to samé v Playoff mluví za sebe.

Proto nebylo překvapení, že příští rok už odehrál v této kategorii celý. A opět to byla krasojízda. Za 52 utkání stihl nastřílet 30 branek a na 24 přihrát, tedy celkem 54 bodů. Ve dvou zápasech Playoff tentokrát vyšel bodově naprázdno. Jeho skvělé výkony nezůstaly bez povšimnutí a tak ve 14-ti letech okusil reprezentační dres kategorie U16. Výsledek byl 9 zápasů a 5 bodů.

Sezóna 2004/05 byla ještě vydařenější, čerstvý majitel občanského průkazu válel mezi téměř dospělými hráči v obrovském stylu. V kategorii U18 odehrál 30 utkání a nasbíral 62 bodů! Bylo jasné, že zde už se plýtvá jeho talentem. "Povýšil" tedy to kategorie U20, kde mezi i o 5 let staršími hráči opět předváděl, že se rodí hvězda. 16 utkání a 12 bodů. Za obě kategorie hrál také v Playoff, v U18 to bylo 7 zápasů a 9 bodů, v U20 1 zápas a 1 bod. Opět navlékl reprezentační dres a také ve dvou kategoriích. U16, kde ve 3 zápasech posbíral 4 body a U17, kde v 7-mi zápasech nakupil 5 bodů.

Bylo tedy opět jasné, že Jakub má na vyšší kategorie a tak téměř celý rok odehrál za Kladno U20. A opět byl k nezastavení, což dokládá statistika 46 zápasů a 59 bodů! Ještě více se rozparádil v Playoff, kde v 6-ti zápasech vsítil 7 gólů a na 4 přihrál. "Odskočil" si ještě i do Kladna U18 na dva zápasy Playoff, a připsal si 4 body. Ve 16-ti letech si pak odbyl premiéru v Extralize. V jediném zápase za Kladno v kategorii mužů si bod nepřipsal. Zúčastnil se také Mistrovství světa juniorů do 18 let, kde v 7-mi zápasech nakupil 6 bodů a výrazně pomohl k zisku bronzových medailí. V přípravě odehrál v národním dresu dalších 20 utkání s výsledkem 10-ti branek a 7-mi asistencí.

V roce 2006 se odhodlal k celkem logickému kroku a vydal se za moře. Konkrétně do Halifax Mooseheads, hrající QMJHL. V 17-ti letech již musel pomalu začít myslet na draft a tak bylo dobré být na očích expertům. To, že za moře přichází výjimečný útočník začal okamžitě dokazovat. V první sezóně na úzkých kluzištích odehrál 59 utkání a nakupil 86 bodů! V Playoff ještě přidal a za 12 zápasů si jich připsal hned 24. Stihl také odehrát hned dvě MSJ a to v kategorii U18 a U20.
Na konci sezóny byl Jakub Voráček draftován týmem Columbus Blue Jackets jako 7. celkově!

Jakub Voráček draftován týmem Columbus BlueJackets jako 7. celkově

Pro sezónu 2007/08 ponechal Columbus Jakuba ještě v Halifax Mooseheads, kde začal plnit roli asistenta kapitána. Jestli se někdo obával, že ještě není na NHL připraven, tato sezóna jeho obavy zahnala nadobro. V 53 utkáních totiž vsítil 33 branek a u 68 asistoval. Ano, posbíral 101 bodů. V 15-ti zápasech Playoff pak přidal dalších 18. Za českou U20 pak odehrál na MSJ 6 utkání a přidal dalších 6 bodů. Po takových výkonech čekaly brány NHL dokořán otevřené.

V druhé sezóně v Halifaxu plnil roli asistenta kapitána

 A tak se 19-ti letý Jakub Voráček dočkal. Sezónu 2008/09 odehrál celou v NHL, pouhé dva roky po odchodu za Atlantik! Že se neztratil dokazuje 80 odehraných utkání a 38 bodů. Okusil také boje o Stanley Cup, kdy ve 4 zápasech jednou asistoval. I kvůli Playoff je to vůbec poprvé po 6-ti letech, co nereprezentoval.

První sezóna byla poměrně povedená, ale říká se, že nejtěžší je ta druhá. Jakub dokázal již v Halifaxu, že to pro něj neplatí a to samé dokázal také v NHL. Vynechal jen jeden zápas a připsal si rovných 50 bodů. Columbus se ale tentokrát do Playoff nepodíval. A tak se stalo, že si Jakub Voráček "odbyl" premiéru za národní tým. V přípravě odehrál 13 utkání a připsal si 6 bodů, na Mistrovství Světa pak v 9-ti utkáních 2 body a podílel se na senzačním Zlatu pro Českou republiku.

Do NHL vstoupil jako hráč Columbusu BlueJackets

Sezóna 2010/11 nebyla z jeho strany tak úplně povedená. Odehrál sice 80 utkání, což svědčilo o jeho pevném zdraví, bodově ale přišel lehký propad a to na číslo 46. Navíc se Columbus podruhé za sebou nepodíval do Playoff. Chuť si tedy spravil opět v národním dresu, když druhý rok po sobě slavil s Českou republikou medailový úspěch. Po loňském zlatu to letos byla bronzová medaile.
Po sezóně došlo k tomu, o čem se delší dobu spekulovalo. Jakub Voráček byl vyměněn za Jeffa Cartera do Philadelphie Flyers. Carter byl přitom nejlepší střelec týmu v uplynulých 2 letech a běžel mu teprve druhý rok jeho mega smlouvy na 11 let. To Jakubovi skončila nováčkovská smlouva a stal se tzv. chráněným volným hráčem.

Radost z nové výzvy Jakubovi ještě zvětšila naprostá bomba v hokejovém světě. Jaromír Jágr se rozhodl vrátit do NHL a to právě v dresu Philadelphie Flyers. A tak se dva kladenští odchovanci sešli v jednom dresu. Jaromír Jágr začal dokazovat, že na NHL stále má, Jakub Voráček začal "vystrkovat" růžky. V základní části odehrál 78 utkání a posbíral 49 bodů. Lepší to bylo v Playoff, kde se v 11-ti zápasech zastavil na 10-ti bodech.
Po sezóně se dozvěděl, že si další rok s Jágrem v NHL nezahraje.

Ročník 2012/13 byl, jak již víme, poznamenán výlukou NHL. Jakub se rozhodl vypomoct novému týmu v KHL, HC Lev Praha. Že je v dobré formě dokázal 20-ti body ve 23 zápasech. V týmu si zahrál mimo jiné s hvězdným obráncem Bostonu Bruins, Zdenem Chárou. Že jeho forma náhodná dokázal po rozběhnutí se kolotoče NHL. Ve 48-mi zápasech posbíral 46 bodů! Díky tomu byl nejlepším českým hráčem v NHL a celkově skončil v bodování 18. Philadelphii to bohužel na boje o SC nestačilo a tak se Jakub vydal věrně opět hájit barvy českého týmu na MS. Za 8 zápasů si stihl připsat 7 bodů.

Jakub Voráček v dresu Philadelphie Flyers

Sezóna 2013/14 již probíhala v pořádku a mi mohli sledovat další růst Jakuba Voráčka. Ten tentokrát odehrál všech 82 utkání (ne že by někdy nějak moc absentoval) a zažil výbornou sezónu. Vstřelil 23 branek, dalších 39 připravil a zastavil se na 62 bodech. Na první 20 bodování to tentokrát nestačilo, i tak byl ale 3. nejlepší český hráč v NHL. (1. David Krejčí 69 bodů, 2. Jaromír Jágr 67 bodů) V Playoff poté svému týmu pomohl v 7-mi zápasech, když si připsal 4 body. Za tyto výkony byl odměněn účastí na ZOH, kde si připsal 2 body v 5-ti utkáních.

Dostali jsme se zatím o nejpovedenější sezóny Jakuba v NHL. Opět mu zdraví umožnilo odehrát všech 82 utkání, ovšem Jakub předvedl krasojízdu (na rozdíl od Philadelphie) a posbíral skvělých 81 bodů. Až do samého závěru sezóny tak bojoval o Art Ross Trophy (byl by vůbec první hráč Flyers, který ji získal) a navíc by se jednalo o výjimečný počin, když by tuto trofej vyhrál hráč hájící barvy týmu, který nepostoupil do Playoff. Nakonec to bohužel nestačilo a skončil 4., pouhých 6 bodů za triumfujícím Jamie Bennem. (ten na dálku porazil Johna Tavarese 4 bodovým galapředstavením v posledním utkání sezóny, když rozhodující bod přišel s přihrávkou na gól 9 vteřin před koncem) Díky svým výkonům si také poprvé v kariéře zahrál All-Star Game NHL.
Bohužel pro Jakuba, jeho skvělé výkony Flyers nedotáhly do Playoff. Dalo mu to ovšem příležitost vést jako kapitán národní tým na domácím MS, kde bohužel zůstali naši borci těsně pod medailovým umístěním. Jakub sám se v 10-ti utkáních předvedl 10-ti body. Za skvělé tři ročníky a zvláště pak za ten poslední ale přišla odměna. Podepsal totiž smlouvu na 8 let za 66 miliónů dolarů, díky niž se dostal mezi 10 nejlépe hodnocených hráčů NHL. Po hvězdných výkonech přišla i hvězdná smlouva. Jakub Voráček to dokázal, ve 26-ti letech se stal ligovou star.

Na domácím MS se hostil role kapitána

Premiérová účast na All-Star Game

V sezóně 2015/16 přišel výkonnostní propad a to hlavně v úvodu sezóny. Spekulovalo se, že Jakub tlak nové obří smlouvy a tím pádem i velké zodpovědnosti neustál. Jeho výkony šly ale v průběhu sezóny nahoru. Odehrál 73 utkání a zastavil se na 55-ti bodech. V Playoff se nedařilo celému týmu a sezóna pro ně skončila již po 6-ti utkáních. Jakub si připsal jednu branku.

V letošním roce si Jakub zahrál na světovém poháru a za tři zápasy si stihl připsat 2 body. V NHL se pak už zase stal postrachem defenzív ostatních klubů. V dosavadních 36-ti utkáních posbíral 35 bodů a okupuje 8. příčku bodování NHL. Na lídra Crosbyho ztrácí pouhých 7 bodů.